O autorovi Pramenu touhy a jeho poezii

Snad přijde čas, kdy i o sobě něco napíšu

Zatmění měsíce

Pramen touhy

Zatmění slunce

A asi ještě ten správný čas nenastal..

Co o sobě tedy říct..?

Snad jen..
že mužem jsem
že jsem

(a byl)

"You have every failure God, and You'll have every victory.."

(Lauren Daigle - You Say)

"Rozum nepochopí zájmy srdce."

Luc de Clapiers de Vauvenargues

Hledám múzu
hledám nymfu
v úletu i k loži z růží

za úplňku oděnou kůží
v kůži své v době odvrácené

hrátky zvrácené
nevnímáš
pusu svou dáš na oltář

netušíš
ochutnáš
---
(do říše snů vstupuj po špičkách)

‟ A jestli ty to chceš, tak to žij

A v dovětku zatim o sobě mohu říct..

A tak to žiji a skutečně jsem byl. Vlastně stále a ve věčnosti jsem. Neb až za hranicí vlastní existence poznáš význam a smysl svého bytí..

A tak jsem se stal polyhistorem, mistrovským multipotenciálem, který se zapsal do historie práva a dějin České republiky.

Jednou z nejvyšších ústavních mocí jsem byl svého času veřejně prohlášen za autoritu v oblasti systémového práva.

A přestože se tato lidskoprávní rovina s přesahem do ekonomiky státu a finanční roviny života každého z nás týkala mého občanského života, tak přesto, a možná právě proto, jsem rád, že jsem zůstal navzdory tvrdým životním zkouškám člověkem.

Pod uměleckým pseudonymem Rose Rosé píšu poezii. Mám léčitelské vlohy slova. V básních o lásce a mysteriózní až mystický směr.

Mám dar slova psaného, i mluveného.

V poradenství a koučinku mám dar přirozenou formou přijít k jádru věci tížící a komplikující osobní život, či profesní stagnaci, a současně vidět i proaktivitu a cestu ke zlepšení.

A léčitelské vlohy mám nejen u slova, nýbrž i v rukou.

Objevil jsem v rukou dar a naučil se masážemi zprostředkovat nebeskou krásu, prožitek a uvědomění vlastního smyslového vnímání sebe sama za současného odplavení somatizované stresové a jiné zátěže.

Co mě ovšem uchvátilo, je film.

A před objektivem se mi to moc líbí. Herectví prostě musíš zažít a vžít a žít..

🌹

A při tom všem, co bylo, je a bude, jsem rád a zůstávám navždy člověkem..

koupit Dvanáct let

Sophiina volba

William Styron ~ Sophiina volba

recenze (2010)

Zofia Maria Biegańska Zawistowska. Opravdu eine schmutzige Polin?

Příběh třicetileté Polky Sofie vyprávěný jejím kamarádem Stingem, dvacetiletým spisovatelem, nás přenese do poválečného New Yorkského léta roku 1947. Do období tří měsíců, které nám dají poznat mravy rozdílných kultur ne natolik časově vzdálené, přitom charakterově řešící příliš podobná témata. Téma osobního pohledu na svět, tolerance a žití.

Styron prolíná poválečné období z pohledu představ mladých američanů obeznámených s útrapami 2. světové války maximálně z tisku nebo biografových dokumentárních krátkých filmů a zatížených více konfliktní situací pokrokovějšího Severu a dogmatičtějšího Jihu. Osvětimský osud Sofie takto zasazený vnáší světlo do věčné slepoty většiny osobních pohledů na život kolem nás.

Žití, neboli život a smrt, a volba mezi nimi, je předmětem nejen Sophiiných dní, ale i dní jejího židovského přítele Nathana Landaua, paranoidního schyzofrenika, který se do Sophie zamiloval a pomohl jí znovu nabýt tělesnou a duševní krásu zničenou koncentračním táborem. Žití a jeho volba, které provází bez výjimky každého z nás i v současnosti, uvězněné v různých obdobách vlastních koncentračních center slepých osobních pohledů na život. Osobních pohledů skutečného zla, které definuje William Styron na Osvětimi jako ponuré, monotónní, holé a všední.

Sophie s Nathanem prožívají své žití skrze lásku. Skrze v co největší míře aktivně trávený společný čas inteligentním veselím, zábavou za tónů klasické hudby či z originálních počinů, a sexem, o kterém vzhledem ke konstrukčnímu řešení obytného domu vědí všichni jeho obyvatelé, tak jako o vášnivých hádkách způsobených Nathanovou nemocí, která společně se Sophiinou minulostí narušuje toto jejich vzájemné žití umožňující jim aspoň na okamžik "zapomenout".

Jak krátkozraký je osobní pohled člověka na svět je výstižně popsáno Styronem na žití Sophiina otce, které se mu nakonec stalo osudným. Vysokoškolský profesor netající se svým antisemitismem, který byl v předválečném Polsku snad rozšířenější než v samotném Německu, přišel s myšlenkou totálního vyhlazení židů v době, kdy plány nacistů na ovládnutí světa teprve dostávaly své reálné kontury. Tuto myšlenku provází dva paradoxy krátkozrakých osobních pohledů. První, sociální, kdy nedostala slechu pro obecnou zaslepenost k "vyvolenému právu na správné myšlení" a vpád Němců do Polska. Druhý, osobní, kdy v podstatě celá rodina profesora Biegańského byla vyhlazena a stala se takto obětí jeho vlastního žití. Sám profesor patřil k prvním obětem v Krakowě a skončil někde v hromadném hrobě koncentračního tábora v Německu.

Pokud lidé nejsou s to spolu mluvit lidsky, ruší tím svou rovnost. Rovnost svého vlastního žití i žití jak druhých jednotlivců tak skupin jednotlivců vytvářejících náboženství, národy či jiné celky.

Styronova až přílišná popisnost může ze začátku připadat zbytečná, ale postupně vtahuje do děje a podtrhuje kontext názvu knihy a její podstatu. Nikdo jiný za nás zásadní rozhodnutí neudělá. Okamžik Sophiiné volby William Styron umocnil svojí popisností do časové reality. Jestliže okamžiky štěstí, jako třeba důkladně Styronem popisované sexuální prožitky, nám dovolují "zastavit" čas a vychutnávat okamžik, natahovat ho, tak na zásadní volby ovlivňující náš další život máme pouhé chvilky.

Styron na nás přímo udeří a dá nám možnost Sophiiny osudové vteřiny prožít, jako kdybychom byli osobně účastni této chvíle. Emoční čtenář mající navíc vlastní děti tak nevědomky dostane zesilující dávku.

Rozhodnutí, zda bude "žít" Sophiin syn Jan nebo dcera Eva, nacistický doktor provádějící selekci v koncentračním táboře Osvětim přenese na ni. Sám se tím "vykoupí" na okamžik z vlastního pekla osobního pohledu na svět. Sophie "žijící" jen pro život svých dětí a tolerující tak nevědomky nacistický osobní pohled musí nuceně podstoupit roli nacistického pohledu ve zvráceném morbidním rozhodnutí, které automaticky boří její další žití.

Pochopit se dá ledasco, ale tolerance má své hranice a jde ruku v ruce se sebevědomím, sebekontrolou a pochopením - uvědoměním souvislostí žití.

Život Sophie i život Nathana byl nakonec pochopen jejich nejbližšími. Nathan se Sophií udělali svoji poslední volbu. Volbu společné smrti ve vzájemném objetí. Objetí žida a již nevěřící křesťanky změnivší víru někde mezi dobrým a nelidským časem. Pochopení Nathanovi nábožensky založené rodiny i jejich přítele Stinga dovolilo i přes rozdílný obecně uznávaný sociální pohled nerozdělit tuto lásku ani posmrtně.

Kdo chce pochopit nejen Osvětim, k tomu William Styron nabízí otázku a odpověď:

otázka.. "Řekněte mi, kde byl v Osvětimi Bůh?"

odpověď.. "Kde byl člověk?"

Co víc dodat?

...Řekněte mi, kde je člověk dnes?