Rok marnosti
Pocity jako duše dávné tortury v ulicích
pocity jako těla bez duší v márnicích
pošlapaná tráva zalitá asfaltovou krustou
lidé sami sobě bustou
a časy dětského smíchu odletěly s vlaštovkami
radosti zmizely mezi řádky článků s novinami
a život stál opodál
dál na strunu hrál
v čekání krátil chvíli svou
světlo jemuž dáno projít tmou
jako kůra břízy v temném lese
osud svůj člověk na zádech nese
krok
krok sun krok
přibil rok
autorská recitace básně Rok marnosti
Nevědomí v člověku vyvolává chaos a zmatení, u některých lidí pomatení a paranoiu. Marnost počinů pak čelí zmizení hranic i času. Zůstávají jen pocity a následky.
Sdružený rým ve volných strofách Roku marnosti takto zaznamenává nevratné dění ne-pandemie lidské mysli ovládané strachem, jakožto jediným měřítkem hodnoty ne-života.
Přesto, za oponou vše zůstává neměnné, v přirozeném řádu a plné života i běhu jeho zachování.
Jen čas jako vždy uplyne a každému po svém odměří. Protože, kde něco končí, až zhodnocení rekapitulace zjištění může přinést růst, pokud dovedeme správně pojmenovat příčiny a ponaučíme se z chyb..
