Linka

Prostě jen tak vejdeš

na linku vzduchoprázdna

zhlédneš popelavé listy podzimu

a dlaní pohladíš jejich ostré okraje

i Slunce zjistilo že za obzorem nemá svůj stín

vejdeš a krok uděláš

s jistotou sobě vlastní

vzhlédneš kde mraky chodí spát

a prsty zpěvným ptákům udáš tón

a Měsíc opírá cestu zad tvého páteří

pohlédneš dolů kde naprosté nic

závratě ponecháš rychlosti zbytečnosti

prostě vejdeš a krok další uděláš

a svými vlasy pohladíš tvář ženy vyvolené

i Vítr začne mosty jistit

vejdeš a jdeš

naproti oceány zrcadlí úsměv tvůj

opětuj

za ruku sebe i ji veď